V šestém čísle časopisu Duha najdete mimo jiné i příběh vzniku
adventního věnce, tradičního průvodce adventním časem, byť jen
v posledních necelých dvou stech letech. Našel si cestu nejen do
křesťanských rodin a domácností, ale vlastně všude. Johann Heinrich
Wichern chtěl jako sociální pedagog nabídnout smysluplné prožití
doby před Vánoci dětem, které pobývaly v sirotčinci, a to především
s ohledem na jejich vzájemné sociální vazby. U adventního věnce
společně trávili večery – zpívali, modlili se, vyprávěli si. Den za
dnem intenzivnější světlo svící – bylo jich tehdy tolik, kolik dnů
zbývalo do Vánoc – provázelo vzrůstající očekávání Vánoc dětí,
které se každý večer netrpělivě vyptávaly, jestli už ty Vánoce budou
zítra, a když ne, tak za jak dlouho. Možná stojí za to znovu si
připomenout tuto původní myšlenku, kterou setkání kolem adventního věnce
mělo – lidskou sounáležitost a očekávání mnoha generací biblických
rodin a rodů, sounáležitost nejen lidí mezi sebou, ale také Boha s lidmi a
lidí s Bohem.
Kdesi hluboko v nás však žije nejen křesťanská tradice, ale i tradice
předkřesťanských předků. Její vnímání duchovních kvalit bylo
v mnohém spojené s materiálním světem. Byl to konkrétní kámen nebo
strom, který měl energii, a pro ni byl vyhledáván. Spiritualita tak měla a
dodnes má formu, kterou provází magické vnímání a užívání
předmětů. Je mnoho lidí, kteří takováto magická místa vyhledávají a
umí o nich dlouho vyprávět, někdy v kombinacích, nad kterými mě
nejednou zůstává rozum stát. Pravda, křesťanství tyto tradice v jistém
smyslu „pokřtilo“ a s rozšiřováním křesťanství mezi Slovany,
Germány nebo Galy se tak začala rozvíjet i jistá forma
„zprostředkovatelské“ zbožnosti. Bůh byl přece tak svatý a
nedostupný a my tak nehodní, že potřebujeme prostředníky. Kult světců,
úcta k relikviím nebo poutě na duchovní místa jsou jen
nejzřetelnějšími momenty, které v době přechodu mezi starověkem a
středověkem prostoupili křesťanskou zbožnost. Dodnes žije tato
spiritualita v lidové zbožnosti křesťanství. Máme nereflektovanou
potřebu jezdit na ta poutní místa, mít tu medailku,
sáhnout si na tu sošku, vidět toho duchovního… Nedávno
jsem slyšel v rozhlase v předvánočním čase ženu, která v souvislosti
s adventním věncem a jeho tradicí začala rozvíjet myšlenky o tom, kterou
svíci je třeba zapálit dříve a proč a jaký to má význam a… Jako by
bez toho advent nebyl požehnaným časem a minul se našimi očekáváními.
Položil jsem si znovu otázku po magičnosti nejen adventního času, ale
i křesťanství. Je křesťanství magické?
Určitě tyto úvahy provázející zpředmětnění a mechaničnost
křesťanských tradic a rituálů – jako například adventního věnce –
nahrávají hluboké přirozenosti v nás. Je totiž snadnější přenést
zodpovědnost na něco nebo někoho druhého. Je snadnější mít na děním
moc a „zařídit“ požadovaný účinek. I když se tyty projevy objevují
i mezi křesťany a mnozí v takovýchto souvislostech prezentují i svou
víru a mluví o viděních a duchovních zážitcích, které tak zakoušejí,
je křesťanství skutečně magické? Když si přečtu o původní tradici
adventního věnce a o dětech, které se kolem něj sešly, když uslyším
vánoční evangelium o Bohu, který se stal člověkem, znovu žasnu nad tím,
jak je křesťanství vlastně velmi pragmaticky lidské. A věřte, že tato
cesta do Božího království – na rozdíl od zástupné magičnosti –
není snadná, protože není vůbec snadné být s druhými a vidět
v druhých a ve vztahu k nim naplnění křesťanské víry. Karel Rahner
s hlubokým vhledem formuloval větu, nad kterou se stojí opakovaně zamyslet.
Mluví o tom, že od té doby, co se Bůh stal člověkem, je veškerá
teologie také antropologií. Pro náboženské vzdělávání se otevírá
i další téma, totiž jakým způsobem rozvíjíme svou schopnost porozumět
symbolům. Ilustrativní užívání předmětů pro vysvětlení
náboženských témat je nejen nedostačující, ale především otevírá
dveře k magickému chápání třeba i gest, které provázejí slavení
liturgie.
Literatura Benke, Christoph: Kleine Geschichte der christlichen Spiritualität,
Freiburg i. B. 2016
Muchová, Ludmila: Vyslovit nevyslovitelné. Didaktika uvádění do světa
symbolů, Brno 2005
Rahner, Karl: Grundkurs des Glaubens. Einführung in den Begriff des
Christentums, Freiburg i. B. 1984