CO MI DALY TŘI MĚSÍCE V TANZANSKÉM SIROTČINCI?
Sestra Fidelis-Gelma
Opravdu moc. Těsně po návratu, stále ještě plná dojmů, přemýšlím,
v čem se se africké a evropské děti liší a v čem jsou stejné,
samozřejmě kromě toho, že jedny jsou černé a druhé bílé. Stejné jsou
určitě v tom, že jsou to děti, které si chtějí hrát, jsou hlučné,
hádají se a perou, potěší je, když se jim někdo věnuje a když je
pochválí, příliš je nebaví pomáhat doma s prací, ne vždy chodí
nadšeně do školy a často se smějí i pláčou. Na rozdíl od českých
dětí si ale umí hrát se vším, co najdou, někdy si hračky i vyrobí.
Lezou po stromech jako opice a běhají nejradši bosé. Příliš je netrápí,
když se umažou, ale to neznamená, že by neměly rády pěkné oblečení,
hlavně v neděli do kostela a při slavnostních příležitostech nosí holky
krásné šaty a kluci důstojné obleky s pestrými košilemi a někdy
i kravatami.
Do školy chodí v jednoduchých uniformách. Milují tanec, zpěv a
bubnování. Nemají mobily, ale pokud se jim někdy dostane telefon do ruky,
okamžitě na něm najdou hry a fotoaparát. Většinu času tráví venku a
nejsou zalezlé doma ve svých pokojích nebo u televize. Rozhodně nejsou
mlsné, většinou jedí rýži, fazole, ugali (kaše z vody a kukuřičné
mouky), ovoce a zeleninu. Když je občas ve svátek kuře s hranolkami nebo
smažená vajíčka, je to velká událost, a když dostanou sušenky nebo
bonbón, tak se o to skoro poperou. S prací sice nepomáhají vždy rády,
ale na rozdíl od řady z vás pracovat opravdu musí, často ne málo.
A nedovolí si odmlouvat, protože jinak dostanou rákoskou, ať je to doma,
nebo ve škole. Do základní školy sice chodí skoro všechny, ale pokud se
jim nepodaří udělat postupové zkoušky, zůstávají od dvanácti let doma a
nemají možnost pokračovat ve vzdělávání, což je opravdu škoda.
O prázdninách nejezdí na dovolenou, ale pracují doma a některé chodí do
školy na doučování. Každé z nich si řeší spoustu osobních problémů,
mnoho dětí, nejen ty ze sirotčinců, nemají rodiče a vyrůstají
u příbuzných. A přesto všechno, i když se vám to možná nezdá,
nejsou o nic méně šťastné než vy, děti v bohaté Evropě :-)
Sirotčinec Karibu Nyumbani a Afrika celkově mi ukázaly život z trochu jiné
stránky: drsný a krásný zároveň, ne snadný, ale přitom mnohem méně
komplikovaný a asi i radostnější než ten náš. V mnoha situacích tu
s evropskou logikou a selským rozumem moc nepořídíte, tím méně
s nějakými složitými teoriemi. Nezbývá než pokorně přijmout, že
i když jste pevně přesvědčeni, že by vaše řešení bylo jednodušší a
smysluplnější, nacházíte se v kultuře, která prostě uvažuje jinak.
Není možné hodnotit, co je lepší a co je horší – je to prostě jiné.
A pokud si často myslíme, že takzvané rozvojové země se mají od nás
hodně co učit, měli bychom zároveň uznat, že je to oboustranné. I my
bychom se měli učit od nich: ne sice jak stavět domy nebo provádět
instalatérské práce (to tedy fakt neumí), ale právě té jednoduchosti,
srdečnosti, pohostinnosti, prostoty víry a umění radovat z maličkostí,
často i tváří v tvář obrovským a nenahraditelným ztrátám svých
blízkých.