Modlitby
Připravujeme. Vyjde k 16.10.2011. Děkujeme za Váš zájem a podporu.
■ 12 RAD – JAK MLUVIT S NEJMENŠÍMI O BOHU
■ JAKUB VYMYSLEL
MODLITBU
Příběh ke čtení a společnému přemýšlení
■ JAKUB SE MODLÍ
Příběh ke čtení a společnému přemýšlení
■ PŘEMÝŠLÍME S BABIČKOU LUDMILOU
■ ZPĚVNÍČEK, ANEB KDO ZPÍVÁ DVAKRÁT SE MODLÍ
Aktuální číslo časopisu 
je věnováno
předávání víry v rodině.
■ Pro vás od vás…
Napiště nám do redakce vaši
zkušenost s modlitbou v rodině. Inspirujte druhé a nechte se
inspirovat…
Naše zkušenost s modlitbou v rodině.
Naše rodina se společně modlí především ráno před snídaní a večer
před spaním. Ráno se před jídlem všichni chytíme za ruce a modlíme se
většinou: „Nejmilejší Pane Bože, začal nový den, sluníčko už
vyhouplo se, svítí, láká ven. Nejmileší Pane Bože, už skončila noc, se
vším, co dnes budem dělat, prosím o pomoc.“ Modlitbu zakončíme
skandováním neduchovního rázu, které sice zřejmě nemá žádný
konkrétní význam, ale děti náramně baví: „Dobrou chuť, dobrou chuť.
Gua gua gááá.“ (Pokřik nás naučila teta z Moravy.) Večer se na
posteli
zase chytneme za ruce, děti otevřou obrázkovou knížku s dětskými
modlitbami a samy podle obrázku vyberou, co se chtějí modlit. Taky se
inspirujeme tím, co jsme v daný den prožili. Máme např. modlitbu
s tématem ročních období, modlitbu po hezké procházce, modlitbu, která
se hodí, když někdo v ten den hodně zlobil :-) atd. Nejčastěji se ale
modlíme: „Pod hebkou peřinku ulož mě spát, do měkké postýlky, kterou
mám rád. Země se otáčí, zas bude den. Bože, dej dobrou noc i sladký
sen.“ Nebo starší modlitbu, která je pro nás zároveň vzpomínkou na
manželovo dětství a prarodiče: „Ty, který dal jsi mi maminku, tatínka.
Květinkám lístečky, ptáčátkům peříčka, zajíčkům kožíšek,
rybičkám šupiny, kterýs nám požehnal pole i dědiny, který nám dáváš
chleba i šat, drž ruku nad námi, až budem spát.“ Někdy místo modlitby
i zpíváme. O adventu před snídaní a večeří zhasneme světlo, zpíváme
Ejhle, Hospodin přijde a rozsvěcujeme postupně svíčky na adventním věnci.
Modlitbou Otčenáš a Zdrávas zahajujeme v autě každou delší cestu.
Maruška K., Písek
S dětmi se modlíme před jídlem. „Než se dotknem lžíce, nože,
z nebe na zem Pane Bože, rač se na nás podívat. požehnej nám jídlo,
pití, které chceme k živobytí, k radosti Tvé požívat.“
Petra K., Semice
Ani já, ani můj muž nemáme zkušenost z našeho dětství s životem ve
víře, se společnou modlitbou atd. Proto jsem ráda, když se mohu inspirovat
u jiných rodin a „okouknout“, jak a kdy se s dětmi modlí. U nás
(máme dvouleté syny) dodržujeme pravidlo, že se modlíme před každým
jídlem, které probíhá u stolu (snídaně, oběd a večeře) a to buď
krátkou písničkou: „Za jídlo a za pitíčko budeme děkovat…“, nebo
básničkou: „Dřív než kousnem do koláče, než se…“ případně jen
spontánními slovy díků. Potom se modlíme před ukládáním dětí ke
spaní a to tak, že sedíme s manželem u sebe a děti máme na klíně,
modlíme se většinou „Andělíčku můj strážníčku…“ poté
poděkujeme za dary, kterých se nám dostalo, nebo za něco co se zrovna
vydařilo… poprosíme o zdraví atd..... zamáváme s dětmi naší mrtvé
dcerce do nebíčka. V průběhu dne jsem začala vyslovovat nahlas některé
své spontánní modlitby, tak aby toho byli děti svědky. Např. když cítím
velikou radost a vděčnost, udělám kříž a vyslovím nahlas tyto díky pro
děti srozumitelným jazykem.
Katka P., Písek
První modlitbou našich dětí byla „Andělíčku můj strážníčku“,
postupně jsme přidávali další dětské modlitbičky, které se děti buď
učily anebo jsme si je četli. Postupně jsme přes „Otče náš“ přešli
i k dalším klasickým modlitbám. Se zapojením našeho nejmladšího velmi
neposedného synka jsme byli nuceni čas pro modlitbu značně zkrátit, neboť
stejně nebyl jaksi duchem přítomen a navíc rozptyloval ostatní. Aby děti
(a někdy i my dospělí) jen „neomílali“ naučené modlitby, obohatili
jsme tyto společné chvíle o zamyšlení nad uplynulým dnem a připojili
osobní poděkování za něco dobrého a prosbu za někoho nebo za něco.
Uvědomují si tak postupně, co všechno lze Bohu svěřit – radost, smutek,
bolest, obavy… Objevili jsme tak společně, že nezáleží ani tak na
množství modliteb, jako na vztahu k Bohu. Někdy sice opakují každý den to
samé, nejspíš jsou líné se zamyslet, ale dost často nás děti velmi
překvapí, za což je chválíme. Trváme na tom, aby děti vydržely těch
několik málo večerních minut v klidu klečet před křížkem a s ničím
si nehrát ani nemít nic v rukou. Při modlitbě „za celou moji rodinu“ si
pak ale někdy také dokážou třeba úplně v klidu nafackovat :-). V době
adventní a postní se snažíme zaběhlé zvyky obměňovat.
Gabriela H., Písek
Naše rodina se snaží modlit před společným jídlem – snažíme se
zařadit modlitbu Otče náš, případně Zdrávas Maria a modlitby vlastními
slovy. Pak se chytíme společně za ruce a popřejme si „dobrou chuť, ham,
ham, ham“. Ranní chvilka u stolu je tedy i společná možnost být pospolu
na začátku dne. Večer se společně s dětmi v pyžámkách (2,4 a 6 let)
posadíme na dolní postel palandy (máme snahu, aby děti alespoň seděly při
modlitbě, často již polehávají, což jim výjimečně tolerujeme) a chceme
poděkovat za uplynulý den. Modlíme se modlitbu Otče náš, Zdrávas Maria,
Andělíčku můj strážníčku a pak vlastními slovy. Kdo chce, se připojí.
Někdy se děti předhánějí v horlivosti modlitby vlastními slovy, jindy
nechtějí říci nic. V neděli večer či v podvečer se modlíme společně
desátek růžence – tedy spíše my rodiče, děti jsou přítomny, někdy
se trošku zapojí, ale spíše mají radost, že drží růžence a prohlíží
si obrázky
k růžencovým tajemstvím od Stanislava Weigla. Nemáme v bytě koutek,
jehož výlučným účelem by byla funkce kapličky. Snažíme se to
kompenzovat jednak vnější úpravou prostředí, kde se modlitba nachází
(prázdný jídelní stůl, svíčka, úklid, kříž na zdi), jednak
chápáním rodiny jako malé církve, která existuje tam, kde jsou lidé
spolu, nikoli nutně tam, kde je „budova kostela“.
Eva a Tomáš Z., Písek
Jsme už starší manželé, a protože vzpomínky jsou děravé, ptali jsme
se našich, dnes už dospělých dětí, co jim utkvělo v paměti
o společné modlitbě v rodině. Všichni vzpomínají na společnou četbu
bible v adventní a postní době. Náš nejmladší (dnes je mu 27) tvrdí,
že právě to je důvodem, že dodnes má docela slušný přehled
o biblických událostech. Když byly děti malé, uvažovali jsme, jak je
povedeme, abychom je uvedli do života z víry a jak se budeme společně
modlit. Vlastní zkušenost z našeho dětství, kdy v rodině bylo zvykem
pomodlit se před spaním všechny naučené modlitby (Otče náš, Zdrávas,
Věřím v Boha, Desatero, Zdrávas Královno, Pod ochranu tvou, Sláva Otci)
se nám nezdála nejvhodnější. V hledání nám pomohly rady získané
v katechetickém kurzu, literatura (např. Denně se modlit, ale jak?, Jak
mluvit s dětmi o Bohu, aj.) i rozhovory s o něco staršími,
zkušenějšími přáteli. Má-li modlitba vyjadřovat vztah k Někomu,
nemůže být jen recitací naučených textů. Ty jsme neučili. Hlavní
modlitby se děti naučily „odposlechem“ při společné účasti na
nedělních mších svatých. Snažili jsme se, aby modlitbou před spaním
vyjádřily, co přes den prožily, aby se učily děkovat i prosit.
Samozřejmostí bylo poděkování před každým společným jídlem, ať už
zpěvem nebo slovy. Zvlášť ty nejmenší v tom byli často důslednější,
než my sami. Máme radost, že společné čtení Písma pokračuje
i v další generaci. Vnučka, vysokoškolačka studující ve vzdáleném
městě, tak stála o to slyšet Boží slovo při společné četbě, že
pravidelně volala mobilem a poslouchala.
manželé Ledničtí, Písek