Velikonoce 2019
Tomáš Cyril Havel
Pohled na hořící katedrálu Notre Dame šokoval na počátku Svatého týdne
nejen obyvatele Francie nebo Evropy, ale troufl bych si tvrdit, že celého
západního světa. Díky sociálním sítím jsme mohli nevěřícně hledět,
jak na plameny šlehající ze střechy tohoto chrámu, tak na hasiče
snažící se zkrotit tento živel.
Notre Dame, gotická katedrála představující vrcholné dílo středověku
v sobě spojuje technické znalosti architektů, umění řemeslníků
i spiritualitu křesťanství. A právě Francie je kolébkou katedrál,
které od 12. století vyrostly na mnoha místech Evropy. Tyto specifické
stavby s minimálně třemi loděmi, příčnou lodí a chórovým ochozem
s věncem kaplí byly budovány po dlouhá staletí. To platí i o té
pařížské, o této nepřehlédnutelné svědkyni vitality křesťanské
kultury a ducha, umu stavitelů a chlouby architektů. Notre Dame je zkrátka
symbolem velikosti křesťanství, symbol hodnot západní civilizace.
Pohled na to, jak hoří místo, které navštíví ročně 13 milionů lidí,
byl otřesný nejen pro fakt samotný – bylo zničeno veliké kulturní
dědictví nedocenitelné hodnoty – ale také právě proto, že hořel
symbol. A to velmi výmluvný, vyvolávající na sociálních sítích
okamžité interpretace a výklady. Co mohou plameny šlehající z její
střechy znamenat? Kdosi napsal: „Takhle dopadneme, když si sem pustíme
muslimy.“ Jiný: „Bude prostor pro postavení minaretů.“ Možná by to
ale mohl být také obraz vypovídající o stavu západní
civilizace. Nebo obraz vypovídající o stavu církve pustošené
skandály.
Notre Dame v plamenech na počátku Svatého týdne, kdy křesťané hledí
k největšímu svátku své víry – Ježíšově smrti a vzkříšení –
může probouzet pro svou ambivalentnost nejen tyto negativní emoce a
komentáře, ale také nám třeba v pozitivním slova smyslu připomenout
Ježíšova slova: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“
(J 2, 19) Jeho posluchači tenkrát nechápali. Mluvili o mnoha letech, po
jaké se budoval jeruzalémský chrám a on že jej postaví za tři dny? Až
pak byl Ježíš vzkříšen, pochopili, že mluvil o sobě.
A ještě si dovolím druhou pozitivní myšlenku. Apoštol Pavel v listu
korintským křesťanům připomíná, že jsou chrámem Ducha svatého, že
v nich přebývá Bůh. (Srov. 1 Kor 6, 19) Nabízí nám obraz opírající
se o víru související s křtem a jeho důsledky pro pokřtěného
křesťana. Totiž že jsme jako křesťané chrámem Božího ducha a díky
křtu jsme pozváni k tomu podobat se Kristu.
Po šokující pondělní noci Svatého týdne prozařované děsivostí
hořící střechy pařížské katedrály přišlo ráno nového dne a s ním
nový obraz – opět se symbolickou výmluvností – a také se hned vydal
na cestu sociálními sítěmi. V paprscích slunce nad troskami propadlé
střechy náhle zazářil pozlacený kříž umístěný centrálně
v presbytáři Notre Dame.
Kéž by se také tento obraz stal realitou. Oproti té realitě, co nahání
strach a děsí, tou, co přináší naději a otevírá budoucnost. Pro naši
civilizaci, pro církev i pro každého člověka.
— zpět —